HONZA A FRANTIŠEK NEDVĚDI ROZHOVOR | Naučit se .CZ

UživatelUživatel: Neznámý | Přihlásit se | Zaregistrovat se | Domů

Kategorie

HONZA A FRANTIŠEK NEDVĚDI ROZHOVOR

<< Zpět na přehled článků

Přidáno: 13.08.2012

Navštívil jsem koncert bratří v popovickém Amfíku Bukovina, report z něj někteří z vás již četli, pro ostatní je odkaz dole v souvisejících. A když už jsem byl přítomen, co tak s nimi udělat rozhovor?

fnNa základě domluvy s managerem Amfíku Bc. Erikou Jankových a s managementem Nedvědů vznikl zajímavý materiál, který vám nyní předkládám. A Šlo o tvrdou práci, protože oba bratři se navzájem doplňovali, skákali si do řeči, no prostě předkoncertní pohoda. Ze tří slíbených otázek nakonec odpověděli na všechny, které zde máte zachyceny v písemné podobě. Přeji dobrou zábavu, jako jsem ji měl já při pořizování tohoto materiálu.

 

Dobrý den, pánové, první otázka nemůže znít jinak: jaký je váš vztah ke Slovácku?

František: To je dobrá otázka. Veskrze kladný ... :-)

Honza: Já jsem tady žil 6 let na Kyjovsku, mám rád cimbálovku, kromě toho v Uherském Hradišti jsem se nahrál tolik s kamarády ... miluji tento kraj, mám na něj nádherné vzpomínky a vždy se sem rád vracím.

Co považujete za mezník v kariéře, který vás dostal mezi hvězdy v oboru?

Honza: Za sebe zatím nic, věřím, že ten mezník teprve přijde. Hrajeme 40 let a mezníkem je pro mne to, co bude.

František: Vidím to stejně, mezník je každý den, každý koncert, na který lidi přijdou.

Měli jste někdy chuť to zabalit a odejít do hudebního „důchodu"?

František: Já ne, Honza asi před hodinou. Ono když to má takový napětí, pak to má takový správný švih ten koncert.

Honza: Před hodinou, minulý týden třikrát - ne, neměl, ta radost, že lidi přišli a můžeme jim dát trochu radosti do jejich srdcí a mysli, to by bylo bláznovství skončit. Ale jednou to přijde.

Jak vypadá váš volný, řekněme relaxační, čas?hn

František: Sportuju, chodím na ryby, pracuji na zahradě a hraju společenské hry, třebas šachy v poslední době.

Honza: Vyrábím doma věci pro byt, baví mě práce se dřevem. Mimo toho chodím na procházky do přírody, pokud není dobré počasí, procházím se po internetu.

V Amfíku Bukovina vystupujete po dvou letech. Jak na vás působí jeho atmosféra?

Honza: Vejdeme do šatny, následně nastoupíme na pódium, kde skrze světla nic nevidíme, odehrajeme koncert, a jdeme do šatny ... J  Ne, je to tu krásné, jezdíme po různých amfiteátrech, tento má své kouzlo v tom, že je všude okolo dřevo, vše ze dřeva, i když už i takové jsme potkali.

František: Já třeba při minulé návštěvě netušil, že jde o bývalý vojenský prostor, tak doufám, že nenajdeme nějakou tu nevybuchlou minu ... Honzo, nedupat do taktu dnes!!!  :-)

(oba pánové povstali a rozloučili se s kapelou, co kdyby prý přeci jen nějakou našli ...)

 

Jak vzpomínáte na koncert v roce 1996 na Strahově, kde bylo přítomno téměř 90.000 lidí?

František: Pro mne to byl jeden z dalších koncertů, jen tam bylo trochu víc lidí ... :-)

Honza: Nikdy a nijak, byl to jeden z řady koncertů, přišli jsme, odehráli, co jsme měli, a šli domů. Nedívám se zpět, jsem v očekávání toho, co bude dál.

Letošní rok František slaví na podzim 65 let, chystáte něco podobného?amf

František: V žádném případě, 65 není žádný mezník, stovku třebas oslavíme, ale zatím ne.

Honza: To není jenom tak, taková akce. Do ní by se pustil jen v dobrém slova smyslu blázen, jako byl Petr Novotný, který musel zaplatit neskutečné prostředky předem od instalace veřejných záchodků až po změnu dopravy předem s rizikem, že může přijít pár tisíc lidí. To nikdy nevíte. Bylo to krásné, akce velká, ale myslím si, že je neopakovatelná. Riziko neúspěch v dnešní době převažuje.

František: Taková je doba dnes, bohužel. Ono to nebylo růžové ani před tím, ale dnes je ta situace mnohem horší pro všechny, hudebníky i lidi, kteří na koncerty chodí.

Zaslechl jsem zmínku o vaší sestře, ale nic o ní nevím. Můžete něco prozradit?

František: Můžu, jasně. Sebrali jsme jí hudební sluch, půlku já a půlku Honza. Takže je z ní hodná paní a babička, která žije svůj život v klidu a když jí čas dovolí, jezdí s námi na koncerty.

Honza: Blaženka má svůj klid na chatě, který jí někdy závidím. Je to sestra, kterou oba máme rádi, a rád vzpomínám na dětství, kdy jsme si všichni společně hráli na schovku, na písku ...  Máme ji moc rádi.

Co byste vzkázali fanouškům?

Honza: Aby nám drželi palce, ať jsme zdraví, vždyť je nám oběma přes šedesát, takže to zdraví je to nejpodstatnější. A samozřejmě ať jsou zdraví i oni a dále nás svou návštěvou koncertů podporují v tom, co děláme.

František: Přesně tak, protože pokud vydrží chodit oni, my vydržíme taky, dodává to hodně sil, byť se to může zdát jako otřepané klišé, Ale myslíme to s bratrem upřímně, protože jsme tady skrze ně a skrze ně půjdeme dál. Takže choďte, choďte, a žijte spokojený život, třebas i díky našim písničkám.

 

Poděkoval jsem pánům za jejich čas a trpělivost a odkráčel s pocitem, že i ta největší hvězda je jen a jen člověk, který cítí, vnímá a žije.

 

                                                  Radek Červený   RadCer@email.cz

 

Fotogalerii ke koncertu naleznete na stránkách www.amfikbukovina.cz

 

Vložit nový příspěvek

Vaše jméno
Text
Antispam
Opište kód z obrázku

Související články

Diskuze k tomuto článku

K tomuto článku zatím nejsou žádné příspěvky.