Aneta Langerová rozhovor | Naučit se .CZ

UživatelUživatel: Neznámý | Přihlásit se | Zaregistrovat se | Domů

Kategorie

Aneta Langerová rozhovor

<< Zpět na přehled článků

Přidáno: 15.08.2012

Na rozhovor s Anetou jsem čekal od 18:00. Přijela po včerejším koncertu unavena z dlouhé cesty, navíc ji čekala zvuková zkouška a přípravy na koncertní vystoupení, dohodli jsme se na jeho uskutečnění po koncert.

aneta langerováDavy fanoušků, které Aneta ochotně uspokojila podpisem či společnou fotografií, dávaly tušit, že si ještě počkám. Na věži odbývalo 23:30, když se konečně našlo domluvených 5 minut, z nichž se nakonec stalo téměř 20. A to nejzajímavější zde předkládám.

Dnešním koncert byl pro Vás prvním v Amfíku Bukovina a jeden z mála na Slovácku. Jsem patriot, první otázka je tedy na místě: jak na Vás působí můj rodný kraj?

V okolí už jsem párkrát hrála, to je pravda, ale tady je to skutečně pro mne novinka. Když jsem projížděla cestou sem tímto krajem, plným luk a lesů, a na místě to prostředí a přivítání, to byla nádhera. Hraji zde poprvé, a věřte mi, že jsem moc ráda, že přišlo toto pozvání a mohli jsme zde vystoupit.

A jak na Vás tedy dýchla atmosféra samotného Amfíku i obecenstva?

Velmi dobře. Mám ráda, když lidé dokáží poslouchat a vnímat, u akustického koncertu je toto potřeba. Lidi si nepřijdou zaskákat na koncert, když to přeženu, ale jdou na jemný koncert, který tu pozornost vyžaduje, klid duše i mysli. Zároveň si při tomto uvolnění i odpočinou a pobaví, což se dnes večer podle potlesku stalo. Za sebe mohu říci, že atmosféra mne pohltila a bylo mi líto odcházet z pódia, byl to jeden z nejlepších a nejkrásnějších koncertů tím, že došlo k propojení vnímání mne coby interpretky a publika, které báječně spolupracovalo. Ráda se sem zase vrátím.

Kdo přišel s nápadem uspořádat akustické turné?

Já sama jsem toužila po něčem takovém dlouho. Ale je to pracné dát dohromady výborné muzikanty, vše nazkoušet, zorganizovat, zrealizovat. Nápad je jedna věc, ale musí se sejít strašně moc věcí okolo, aby se dal do pohybu. A jsem vděčná lidem okolo mě, kteří s tím pomohli a pomáhají. Muzikanti, s kterými vystupuji, jsou mí vysnění, moc jsem o spolupráci právě s nimi stála, a vyšlo to. Je to pro mne spojení s vážnou hudbou a s lidmi, kteří mi mají co dát v tomto směru, snad jim to i nějak vracím.

Do podvědomí lidí jste se dostala díky soutěži Superstar. Co změnila soutěž po lidské a hudební stránce?pár míst

Začnu tou hudební stránkou - stal se ze mne trochu více profík, když to tak řeknu, protože dříve jsem se sice hudbě věnovala, v podstatě od malička, ale neřešila jsem kvalitu, prostě jsem šla si někam zazpívat. Soutěž mě naučila té profesi, procházet jednotlivými koly totiž není jen o tom přijít a zazpívat, jak si většina myslí. Musí se naučit nové texty jiných zpěváků, naučit se různé fígle, splynout s jinou doprovodnou kapelou. A vystoupení před kamerami a živě, to chce psychickou odolnost, taky nesmím opomenout komunikaci s lidmi, věc pro mne tehdy neznámou. Toto mne soutěž naučila. V osobním životě jsem se po soutěži uzavřela do sebe, abych si tak nějak ubránila před světem tu šanci dostat se dál, mimo bulvár, který nedá šanci člověku se vyvíjet. Myslím, že kdybych tehdy toto neudělala, nedopadlo by to tak, že bych dělala věci s láskou a tak, jak je dělám teď.

Při pohledu zpět, šla byste do této či podobné soutěže znovu?

Dnes už ji mám za sebou, ale řeknu k tomu tolik: mě se tam nedělo nic špatného. Já jsem si zpívala, bylo mi 17, byla jsem ve svém živlu. Ta muzika má dar z vás vytáhnout problémy či bolesti. Dělám díky ní v podstatě profi muziku, takže ano, šla bych do ní znovu, jen přiznám, že jsem tam tehdy nešla nijak ráda, přihlásil mne tatínek. Já jsem stydlivý a plachý člověk, pro mne to byla úděsná představa před kamery a celý národ, mě stačilo žít si se svou kapelou, bavit se s nimi a zpívat. Nakonec mne tam rodina nějak dostrkala a jsem jí dnes za to vděčná.

koncert anetaCítila jste někdy zášť od ostatních zpěvaček, rivalitu či něco podobného?

Já jsem nikdy rivalitu tak nějak necítila, děláme každá svou hudbu, byť stejný styl třeba, ale přesto je v něčem jiná, v něčem co nás od sebe odlišuje. Je to hodně povrchové a je na posluchačích, aby si vybrali. Po Superstar nastalo pár momentů, kdy jsem vylétla nahoru dost prudce, ale nemohu říci, že by mi někdo házel klacky pod nohy, spíše se jen divily, že je možné, že za tak krátkou dobu si někdo dokáže naklonit a získat přízeň tolika fanoušků, že jej zná celý národ. Nebylo to v té době moc příjemné hlavně pro mne samotnou, když jsem si chodila pro ceny za to, že lidi měli hezký pocit u televize, ale nebyla za mnou vidět žádná práce. Pak přišlo první CD, na kterém jsem se autorsky podílela, přišel první reálný výsledek činnosti mimo obrazovku, a jsem ráda, že si mohu sama určit, co a jak chci dělat. Každopádně ta zkušenost, kdy z člověka „no name" je do roka hvězda, je krásná, ale pak záleží, jak s tímto chcete pracovat a zda chcete pracovat, protože pak by přišel blik a konec. Já jsem ráda za tu šanci, posunula mne dál, ale vím, že mne čeká ještě hromada práce, ale práce, za kterou si stojím a mám ji ráda.

Kdo je nebo byl Váš hudební vzor?

Od malička jsem tíhla k Alanis Morissette, což se projevilo v soutěži, ale po ní jsem poznávala i jiné hudební esa, mám moc ráda třebas Radiohead, nebo Sheryl Crow - vezmou kytaru a zazpívají neuvěřitelný příběh, který třebas i sami zažijí, dají ho do textu, a to je pro mne to nejdůležitější. A radost mám i z pěkně napsané písně, kterou někdo dokáže krásně podat, jako třeba paní Hegerová nebo paní Kubišová.

Právě Martě Kubišové budete zpívat na oslavě jejích sedmdesátin. Lze to tedy chápat tak, že jdete tímto nejen přát, ale vzdát hold svému idolu?

Můj vztah k ní je hodně pozitivní, i skrze mou mámu, která ji měla hodně ráda, a když hráli její písničku, obvykle dala volume doprava na maximum, takže nesčetněkrát na nás doběhli sousedé, abychom to okamžitě ztlumili, takže jsem v tom vyrůstala, v jejích písničkách, mám ráda její hlas a hlavně prostý přístup k životu, na nic si nehraje, a i když se zasloužila o mnohé v této republice a je osobnost, zůstala „normální". Mám ji moc rád, chodím si za ní často popovídat, a když to je možné, zavítám i na její koncert. A pozvání jsem přijala moc ráda.

Jaké je Vaše poselství fanouškům?

Aby měli možnost chodit i dál na kvalitní koncerty, které je něčím obohatí a naplní je, něco si z nich odnesou, něco jim dají. Sama chodím na koncerty jiných kolegů či kolegyň a kapel s tímto, že mne vtáhnou a dají mu kus sami sebe. A hlavně aby tu muziku, kterou mají rádi, podporovali, dali najevo, že ta či ona kapela či interpret se jim líbí. To je pro ty lidi, co jim ten zážitek přinesou, ta největší odměna

Se slečnou Langerovou jsem se rozloučil, odkráčela k vedlejšímu stolu usrknout si horkého čaje, a já měl v srdci krásný pocit, že ne každý, kdo se stal populárním skrze nějakou tu soutěž, musí mít nos nahoru. Prozradím, že s Anetou jsem pak ještě krátce pohovořil i mimo přístroje zaznamenávající zvuk, a ač nemusela, bylo to hezké povídání i tak. Moc děkuji a více takových osobností na naší scéně.

 

                            Radek Červený   RadCer@email.cz

Fotogalerie z koncertu již brzy na stránkách www.amfikbukovina.cz

Vložit nový příspěvek

Vaše jméno
Text
Antispam
Opište kód z obrázku

Související články

Diskuze k tomuto článku

Denisa - 15.08.2012 12:13

Krásný rozhovor, díky!