DAVIS CUP | Naučit se .CZ

UživatelUživatel: Neznámý | Přihlásit se | Zaregistrovat se | Domů

Kategorie

DAVIS CUP

<< Zpět na přehled článků

Přidáno: 19.11.2012

Každý z nás jistě zaznamenal radostnou událost v podobě vítězství českého tenisového souhvězdí v tradiční týmové soutěži. Jubilejní sté finále bylo galapředstavením s nervy drásající koncovkou.

Že se Radek Štěpánek stane pomalu tenisovým bohem díky výhře nad favorizovaným Almagrem, je patrně na místě, vždyť právě Radek společně s Tomášem Berdychem udělali pro český mužský tenis obrovské penzum práce a jsou příkladem a vzorem mnoha žáčků pinkajících do míčku v naději, že jednou budou také slavnými hráči. K oběma pánům se vrátím příště, řekněme si ale na úvod něco o historii, jak vlastně soutěž týmů vznikla, přidám i pár statistik. A že jich za 100 let historie bojů o salátovou mísu není málo.

Davis Cup je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, zároveň také největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). V roce 2012 se jí na všech úrovních účastnilo neuvěřitelných 123 družstev, kterým kraluje nakonec tým ze srdce Evropy.

Původ tohoto turnaje, dá-li se takto Davisův pohár nazývat, rozhodně soutěž reprezentací nepřipomíná. Zkraje šlo o střetnutí dvou tehdy nejvyspělejších zemí bílého sportu. Myšlenka týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardské universitě. Dwight Davis vytvořil hrací schéma, zakoupil stříbrný pohár známý pod pojmem „salátová mísa", no a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod zajímavým jménem Australasie. Historii soutěže narušila dvojí světová válka, jinak se koná od roku 1904 každoročně s výjimkou v roku 1910. Po smrti Davise (1945) byla pojmenována podle zakladatele na Davis Cup. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se finále neuskutečnilo. Indie odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice skrze tamní apartheid, o vítězi bylo rozhodnuto bez boje. Další zajímavostí určitě je fakt, že teprve v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break, tedy zkrácená hra.

Od roku 1981 byla utvořena 16- tičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jeho nástupce Česká republika, která ji poprvé a dosud naposledy opustila až v roce 2005 po šokujícím vyřazení od Kazachstánu. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly rovněž týmy USA a Švédska.

Nyní pár slov k hracímu systému: o vítězství v Davisově poháru se v průběhu celého roku bojuje v šestnáctičlenné světové skupině systémem play-off. K zisku poháru je třeba postupně 4 vítězství. Dále existují 3 regionální zóny (Americká, Evro-africká a Asijsko-oceánská), které jsou vnitřně rozčleněny do 4 úrovní. Poražení v 1. kole světové skupiny svoji příslušnost k elitě obhajují proti nejlepším týmům z 1. úrovní regionálních zón. Utkání se odehrává obvykle ve třech za sebou jdoucích dnech (pátek, sobota, neděle). Kapitán nominuje 4 hráče, den před začátkem zápasu se rozlosuje pořadí a obsazení zápasů. První den se uskuteční 2 zápasy jednotlivců (singly), druhý den zápas ve čtyřhře (debl) a třetí den opět 2 singly (v opačném obsazení než první den). Ve druhém a třetím dnu má však kapitán právo měnit v den utkání sestavu. Zápasy se hrají na 3 vítězné sety, což se nemusí dodržet třetí den, pokud je utkání jako celek rozhodnuté (podle dohody lze hrát na 2 vítězné sety). Utkání jako celek vyhraje tým, který vyhraje alespoň 3 zápasy, tedy získá tři body.

Jednotliví soupeři se vzájemně střídají v pořadatelství utkání. Pokud se v historii Davis Cupu ještě neutkali, rozhodne o pořadateli prvního vzájemného utkání los. Pořadatel utkání má za úkol vybrat nejen místo utkání, ale na jeho volbě je i povrch kurtu, na němž se budou zápasy hrát, což zdánlivě umocní výhodu domácího prostředí, avšak hráči tenisu jsou dnes již většinou komplexní, tedy nedělá jim obtíž nastoupit a předvést dobrý výkon na jakémkoli podkladu.

A pár statistik na závěr: nejčastěji se do finále probojoval tým USA. Z 61 finálových klání plných 32 dokázali dovést do vítězného konce. Zdárně jim sekunduje tým Austrálie, který nasbíral 47 účastí a 28x se radoval z trofeje. Třetí nejúspěšnější zemí je Velká Británie, která drží 9 prvenství a 8 stříbrných medailí, jenže od roku 1937 pronikla mezi dva nejlepší týmy pouze jedenkráte, v roce 1978. Poslední výhra je už nemá mnoho pamětníku, datuje se do roku 1936, tedy plných 76 let v čase zpět. Devíti zisků trofeje dosáhla i Francie, která přidala sedm stříber. Československo a Česká republika mají dvě zlata za roky 1980, kdy soupeřem byla Itálie, a právě letošní skalp Španělska. Na španělský vrub jde i jedna porážka ve finále z roku 2009, druhá pak přišla od týmu Švédska v čele s fantastickým Borgem v roce 1975.

V příštím díle se ohlédneme za všemi čtyřmi účastnickými místenkami ČSSR a následně ČR ve finále prestižní soutěže.

 

                                                Radek Červený   info@naucitse.cz

 

 

Fotogalerie článku

Vložit nový příspěvek

Vaše jméno
Text
Antispam
Opište kód z obrázku

Diskuze k tomuto článku

K tomuto článku zatím nejsou žádné příspěvky.